Vyprávění novinářky Petry Procházkové z Afghánistánu po pádu totalitního režimu Talibů je mimořádný zážitek. Příběh ženy napůl Rusky napůl Tádžičky provdané do Afghánistánu je typickým příkladem člověka, který se pokouší ve svém soukromí spojit to, č emu říkáme západní civilizace, s východní kulturou. Není kladná hrdinka v tom pravém smyslu, ani její muž není zloduch, despota a padouch, ani cizinci, kteří zasáhli v dobré víře, ale s přesvědčením, že jen oni jsou nositeli pokroku, do jejich soukro mí, nezpůsobili nic úmyslně. Všichni nakonec chtěli pro ty druhé to nejlepší... jen vůbec nechápali, po čem ti druzí" opravdu touží.